Prodloužená

Včera,1.10.,byla první prodloužená. Pamatuji si,jak jsem se na konci 9.třídy rozhodovala,jestli do tanečních půjdu. Představovala jsem si,jak budeme všechny dívky stát vedle sebe v šatech,budeme mít krásné účesy a celý  dlouhý večer si užijeme.
Hned po prvních tanečních jsem zjistila,že to není nic pro mě. Zpocená byla snad každá část těla,všude nedýchatelno a lidé,co si vás točili,mi také moc nepřidali k sebevědomí a radosti z tanečních. Také mi zrovna neudělalo největší radost,když pro mě přišel někdo,s kým jsem ani ve snu nechtěla tancovat a táhl z něj česnek. Na další taneční jsem se tedy vůbec netěšila. Připadala jsem si,že tam jdu za trest. Nohy mi každou hodinu umírali víc a víc.
Uvědomuji si,že jsem vážne spíš ten typ,co by nejradši trávil večer v přírodě a všude chodil v copu,kalhotech a teniskách.
Teď už ale zpátky k samotné k včerejšku.

Prodloužená

Na prodlouženou je známo,že jsou vhodné dlouhé šaty. Přemýšlela jsem,jaké šaty bych mohla sehnat. Naštěstí mamka mé kamarádky šije,tak byla volba jasná. Moje šaty byly tmavě modré s krajkovaným vrškem. Vzadu ještě byla z modré látky mašle,která šaty víc stáhla. Musím říct,že jsem nečekala tolik holek v dlouhých modrých šatech. Je to holt asi oblíbená barva.
Když jsem s mamkou a taťkou odcházela do tanečních,začínala jsem se děsit. Představa,že tam budu od 7 večer do půl 11. Představa,že mě bude taťka natáčet. Představa,že budu muset tancovat s rodiči tanečního partnera. Celá představa byla prostě noční můra.

Do tanečních měly holky něco upéct,kluci zase přinést taneční partnerce květinu a jablko. Když přišla řada na předání holčičích darů,připadala jsem si vážně trapně. Snad každá druhá holka měla upečeno jak z cukrárny a také tak zabaleno. Já jsem udělal ovocnou buchtu,kterou jsem dala v krabičce do dárkové tašky. Můj čas je poslední dobou čím dál dražší a dražší,proto jsem neměla na takové výtvory čas. Aby toho nebylo málo,tak mi krabička při stání v řadě spadla na zem,což byla pro některé zábava. Ovocná buchta byla  i na přání kamaráda,s kterým právě v tanečních většinou tančím. Jeho přání jsem snad splnila,což bylo důležitější. Doufám,že jsem mu aspoň udělala radost a chutnala mu.

Po druhé přestávce přišel čas na tanec s rodiči. Moji rodiče tancovat nechtěli (a vůbec mi to tentokrát nevadilo)tak jsem doufala,že se tanci vyhnu. Nakonec si mě ale našel kamarádům taťka,který na tanci trval. Byla jsem z toho vážně nervózní,že jsem chtěla vážně každou chvíli utéct. Lektoři zvolili pro první tanec valčík,který se učil na minulé hodině,kde jsem zrovna nebyla. Náhoda,že. Musím vám říct,že tento tanec byl právě s tátou kamaráda nevšední zážitek. Většinu tance jsem měla nohy ve vzduchu,protože jsme po parketu lítali dokola neskutečně rychle,ani jsem nestíhala otáčet hlavu. V té rychlosti mi také někdo šlápl na nohu,modřina je vážně pěkná. Lektorka si nás hned všimla,tak chtěla jít za námi,aby nám asi něco řekla. To ale nebylo možné,protože při jejím prvním kroku jsme kolem ní prosvištěli tak rychle,že by nás ani nedokázala zastavit. Vážně jsem si při tomto tanci neuvědomovala,že tancujeme.

Když tanec s rodiči skončil,musela jsem si jít sednout. Byla bych strašně ráda,kdyby už se z toho neustálého točení tanečních našlo aspoň video,kde jsem já s kamaráda tátou tancovala. Docela bych se zasmála.
Prodloužená byla celá o opakování tanců,soutěžích a předvedení. Snad ani není třeba moc zmiňovat soutěž s jablkem. Myslím,že to znáte všichni. Partner a partnerka drží čelem jablko a musí tančit. S kamarádem jsem vypadli asi jako čtvrtí ze začátku,naštěstí. Nedokážu si představit,jak bysme s tím jablkem tančili Jive.

Toť moje taneční. Provázejí mě teď půl roku každou sobotu,takže jsem se chtěla podělit o jeden „legendární“ večer. Napište mi,jaké byly vaše taneční-nebo jak se právě na svoje taneční těšíte vy.
Já to musím do 3.12. přežít.

We gotta,gotta carry on. 

 

 

 

 

(Článek si přečetlo celkem 773 čtenářů, 1 dnes)
  • Gabriela Kopřivová

    Taneční budeme mít sice až další půl rok, ale mám z toho depku už teď…. Mám strach že mě nikdo nepozve, že budu muset tančit s taťkou tanečníka a plus neumím absolutně tančit a nenávidím šaty :DDD Popravdě se mi tam ani trochu nechce… Jinak super článek, píšeš teprve chvíli a už teď tvůj blog miluji ♥

    • Jana Bednářová

      Děkuju mooooc <3

  • Věra Flonerová

    Taneční jsem měla skoro před 10 lety a měla jsem v tu dobu občas pocity stejné jako ty, že se mi tam nechtělo, ale zase jsme tam zažili s mojí celou třídou období srandy. Nejsem člověk, který zrovna dvakrát nosí rád šaty či sukně. S postupem času jsem si zvykla, i když jsem nedostala tenkrát žádnou kytku z čeho jsem tenkrát byla dost smutná, ale neřešila jsem to.
    Musím říct, že s postupem času čím jsem byla starší na to docela ráda vzpomínám.

  • marketa hulkova

    Mě taneční docela baví. První hodinu jsem měla strach, ale ten časem zmizel. Nohy mě bolí každou hodinu víc a víc, že už jsem minulou hodinu musela jít k autu bosa :D. Jen se mi tance docela pletou třeba tango a foxtrot. Nicméně tam chodím ráda, ale je to někdy je to docela makačka, teď jak se do všeho přidávají otočky…Nejhorší je na tom asi jak do sebe všichni narážíme, jelikož nás je moc. Takže i když jsem se polku naučila, není možný se po obvodu vůbec rozjet, jelikož se vždycky někdo připlete. Takový tankodrom :D.
    A co byl můj zážitek ze včera, tak že když všichni stáli a koukali na lektora, který byl veprostřed, chytil mě a že všem ukážeme polku. 😀 Naštěstí jsem to zvládla a i mě pochválil.
    Taky nesnáším, když musím tancovat s někým, z koho jsou cítit cigarety. Fuj. (A ano ještě jim nebylo 18).
    Ty jsi měla šaty nádherné a moc ti to slušelo 🙂
    O tanečních jsem taky psala krátký článek 🙂 http://www.lifestylebymaky.blogspot.cz